Milá paní Birdová – RECENZE

Milá paní Birdová

A. J. Pearceová / 304 stran / Ikar

ČR vydání 11/2018


Příběh se odehrává v letech 1940 a 1941, kdy Londýn čelí náletům od Němců. Hlavní hrdinka Emmy, která je i vypravěčkou příběhu, bydlí se svojí kamarádkou Bunty v malém bytě její babičky a snaží se prostě žít normální život. Její snoubenec bojuje na frontě a Buntynin přítel dělá nočního požárníka. Londýnem jsou většinu nocí slyšet svištící bomby a každý se zapojuje do válečného úsilí.

Většina mužů je na frontě, ale ženy také chtějí pomoci. Bunty dělá na ministerstvu války přísně tajnou práci a Emmy po nocích dobrovolničí na požární stanici, kde zvedá telefony a příjímá zprávy od vybombardovaných Londýňanů. Jejím snem je stát válečnou dopisovatelkou a proto, když v novinách najde inzerát, který se zdá na správné cestě tímto směrem, ihned se o místo přihlásí. Z toho nadšení, že bude dělat “velkou novinářskou práci” ale na pohovoru nedává pozor a tak se nedorozuměním nechá zaměstnat v redakci časopisu Přítel ženy. Pletací vzory a recepty na jehněčí mozečky nejsou úplně to, v co Emmy doufala, teď už ale couvnout nemůže. Má na starosti rubriku s dopisy od čtenářek, kde má na problémy odpovídat paní Birdová, šéfrdaktorka Přítele ženy. Paní Birdové ale přijde většina problémů, které čtenářky zasílají, buď pobuřujících a nebo hloupých. Nařízení je tyto dopisy rozstříhat a házet do koše. Emmy se k tomu ale nemůže přinutit a tak začne na dopisy dívek zamilovaných do vojáků a matek, které nemohou poslat své děti do exilu odpovídat…

“Dobrá,” pravil.“ Tak ať to máme z krku. Nuže, slečno Emmelino Lakeová, dostavivší se přesně ve dvě hodiny k pohovoru s paní Birdovou a ukaživší se majitelkou malého , leč v tuto chvíli velmi vítaného kapesníku…”

Přestože byl pan reportér a nezávislý redaktor dost velký nešika, nic mu neuniklo.

Příběh skvěle vykresluje válečný Londýn i zvyklosti z doby před 80 lety. Během těchto let byl v noci Londýn zatemněn a bylo tedy běžné jít po setmění ven s baterkou a plynovou maskou a vyhýbat se kráterům po bombách. Když se rozezní sirény, všichni se buď odeberou se do nejbližšího krytu a nebo prostě jdou do kina či tancovat a dál žijí své životy. Nálety se staly jejich běžnou součástí života. 

Následovala jsem je dovnitř a zdvořile požádala zřízence o třetí patro. Pak jsem zvedla bradu a nasadila pod svým kloboučkem sebevědomý výraz. Stát se válečnou dopisovatelkou bude sotva procházka růžovým sadem, ale nic jiného jsem ani nečekala. Máma mi vždycky vysvětlovala, že si spousta mužů myslí, že když máte ňadra, nemáte mozek. Říkala, že nejlepší je nechat je při tom, že jste úplná nanynka, a pak je najednou něčím odzbrojit a dokázat jim, jak se mýlí.

Kniha je velmi čtivě napsaná a moc mě bavilo, jak byla doba vykreslena. Silně konvenční zvyklosti které by nám nyní přišli až k smíchu ale v té době se jednalo o standard. Laskavé chování a vybrané mravy silně kontrastující s krutostí Druhé světové války. Stará dobrá komunikace formou dopisů. Hodně jsem se zamýšlel nad tím, jak se doba během 80 let změnila a co všechno jsme díky tomu získali a co naopak ztratili.

Mě knížka takhle koncem roku opravdu sedla. Jedná se o oddechové čtení, které rychle ubíhá. Ocenila jsem, že nejde o klasický “vybrečím si oči” doják, ale je to i vtipné a milé. Já tedy knihu můžu jen doporučit!

Pro zajímavost přidávám různé verze obálek knihy.

Obálka: Hardback s přebalem

HODNOCENÍ: 8,5 Z 10 ⭐

Knihu Milá paní Birdová seženete zde a já moc děkuji Knižnímu klubu za poskytnutí recenzního výtisku.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s