Losos v kaluži – RECENZE

Losos v kalužiIMG_20171118_134239

Markéta Lukášková/ 224 stran / Motto

ČR rok vydání 2017

Anotace:

Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do zrcadla, na zůstatek účtu a do lednice. Její život se otočí vzhůru nohama, když jí umře babička a „odejde do nebe“. Bára ale zjistí, že smrtí nic nekončí, naopak jí všechno začíná!

 

A o čem že to je?

V Lososovi se střídají kapitoly, kdy vypráví Bára a ty, kde vypráví její babička Milada. Jedná se o jednoduchý příběh, ze života mladé a uplně obyčejné holky. Kniha je hodně o Bářiných každodenních problémech a celou kniho se prolíná hlavní téma a to smrt blízkého člena rodinny, v tomto případě Bářiny babičky, se kterou se musí Bára vyrovnat.

Bára, to je holka sympatická. Hodně cynická, trochu zlomyslná, nemá kámošky, protože na to prostě nemá sílu. A to já chápu. Taky občas nad konverzací jiných lidí protáčím v duchu oči.

Milada je starostlivá a jejím středobodem je právě Bára.

 

Ježiš už dost těchhle blbejch vět, nesnášim small talk, prostě nesnášim. Nesnášim konstatování stavu věccí, když lidi říkaj: Venku prší. Támhle jde pes. Zase jsme se potkali. Vy jste blonďatá. Chybí mi noha. Nechápu proč. Všichni to vidí, proč je třeba to komentovat nahlas?“

Takže co na to já?

Stoprocentně kladně hodnotím ty čísti knihy, kde vyprávěla Bára. U těchto částí jsem se vážně bavila. Děj odsypával a nikde se nezadrhával. Trochu méně se mi líbilo, když vyprávěla Milada. Její pohled mi přišel takový moc mdlý a i vykreslení nebe pro mě bylo takové… zvláštní.

Hodně se mi líbil jazyk, kterým je celá knížka psaná. Je to jako by jste četli Báře myšlenky. Celé nestrojené a bez obalu. Lososa všem doporučuji. Budete se smát, zamyslíte se a nakonec se budete smát ještě víc a nahlas. V metru. Jako já.

Šla jsem nedávno v jednom podniku na záchod, abych se zkoukla v zrdcadle, takový ty běžný holčičí záležitosti – beďary, řasenka na čele, rtěnka na zubech, obojí se mi děje často, protože se prostě neumim namalovat tak, aby to drželo pořád. Chtěla jsem to jít omrknout, jenže tam před zrdcadlem stály dvě holky a nebylo tam místo a já, než abych jim řekla s dovolením, radši jsem šla do baru na záchod přes ulici, tam jsem si koupila drink, protože jsem se nedokázala zeptat, jestli tam můžu jít jen na záchod, a pak jsem na něj teda šla a zrdcadlo tam ani nebylo.“

Obálka: Hardback – 8 z 10

Hodnocení: 91 %

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s